Beskyd Tour 19.7.2008 - silnice

Komentář od Bublíka Je tomu již poměrně dávno, co jsem se POPRVÉ zúčastnila - coby divák - nějakých bajkových závodů své drahé polovičky. Pro svoji premiéru jsem tenkrát zvolila, jak se později ukázalo, ne příliš šťastně, neboť Tinkův závod ve sjezdu pro mě skončil v okamžiku jeho zlomené člunkové kosti :( Do té doby nikdy žádné zranění vyžadující hospitalizaci neměl. A od té doby ho raději povzbuzuji držením pěstí v teple domova. Až nyní, když se rozhodl zúčastnit se dalších silničních závodů (třetích v této sezóně), rozhodla jsem se otestovat, zda mu má přítomnost skutečně při závodech přináší smůlu, či zda to byla tenkrát jen hloupá shoda okolností:) Můj úkol byl jasný - fotit a povzbuzovat! : Do role "zuřivého reportéra" jsem se vtělila poměrně rychle. Přemisťovala jsem se na svém "oři" (http://www.tinktink.cz/bajky/bublik/index.html). Zatímco závodníci měli urazit 95km, můj okruh činil něco málo přes 20 km :). První fotky jsem pořídila již na parkovišti pod Pustevnami, kde si většina závodníků ladila své silničky, poté se loučila se svými příbuznými (budoucími diváky), kterým předávala k úschově různé nepotřebné věci jako klíčky od svých aut, děti …..a další cenná "zavazadla" :) Zatímco se Tink přemístil spolu s ostatními závodníky na start (Frenštácké náměstí) po silnici, já to vzala terénem. Když jsem dorazila, stál tu už pěkný štrůdl závodníků. Od Tinka jsem dostala sms, že stojí někde hodně vzadu. "3…2…1… START. Akce vypukla. Rychle žhavím foťáček. Mé oči kmitají z helmy na helmu. V takové koloně cyklistů má člověk co dělat, aby našel toho pravého a ještě zvládnul rozumnou fotku : Když už jsem z dálky poznala helmu - naštěstí má poměrně málo frekventovanou (Specialized - S-Works 2D), zrak rychle zalétl k řídítkům - ano, byla tam žlutá omotávka. Srdce zajásalo …. A už jsem fotila :) Během pár minutek celá kolona opustila startovní rovinku. K mému velkému zklamání bez jakýchkoli ovací, potlesku či povzbuzení ze strany přihlížejících. Většina diváků byla zjevně náhodně kolemjdoucích. Ze startu jsem se přemístila na Pustevny. První závodníci se měli objevit 11:15. Času dost, tak jsem si cestou fotila krásy přírody. Při stoupání do táhlého "pustevňáckého kopce"začal můj bajk odporně vrzat. Protože ale technická stránka bajku jde jaksi mimo mě, nezbylo než vrzání ignorovat s tím, že Tink po závodě hodí své odborné očko:) Na Poustevny jsem dorazila v podstatě společně s policejním doprovodem, který ovšem nedoprovázel mě, nýbrž naznačoval, že závodníci se kvapem blíží. Opět jsem byla zklamána velmi nicotným povzbuzováním. Občas někdo vykřiknul "dobře!" "Jeď! " nebo poněkud rytmičtěji "Jedu, jedu!". Ale bylo to velmi sporadické. Jakmile projela má drahá polovička a já ji zachytila svým fotoaparátem :), vyrazila jsem k cíli. To už byla maličkost: Cíl byl totiž pod Poustevnami. Pro mě to znamenalo jen sjet pracně vyjetý kopec. Závodníci to museli vzít přes pinduli a zpět do cíle. Netrvalo dlouho, a první závodníci již přijížděli do cíle. První závodník zvednul ruce při průjezdu cílovým koridorem. Ostatní závodníci přijížděli do cíle - z pohledu diváka - velmi nudně. Většina projela se sklopenou hlavou a přitom já dojet do cíle a v tak dobrém čase, tak skáču radostí! :) :) :) Kdybych měla zhodnotit celý závod -jak jinak, než z pohledu diváka, musím říct, že byl "málo akční". Chybělo mi halasné povzbuzování a v cíli potlesk: Možná, že diváky uvádělo dost do rozpaků, když zatleskali dalšímu přijíždějícímu do cíle a komentátor oznámil, že daného závodníka ještě čeká výstup na Pustevny ….Pro náhodného diváka to působilo poměrně zmateně. A celkově se pak přihlížející zdráhali potlesku, neboť nebylo jasné, kdo už dojíždí do cíle a koho čeká ještě část závodu. Takže příště bych pořadatelům doporučila mít "jeden cíl" a nevést ním závodníky 2x. V kategorii 42 / 58 Celkově 125 / 265 Foto by Bublík.