13.9.2008

Sudety 2008 - MTB Marathon 13.9.2008

Dlouhý výjezdy, ne až tak adekvátně dlouhý sjezdy a spousta dřiny, potu, únavy, disciplíny... To vše symbolizuje Specialized rallye sudety 2008 po letošní účasti. Mé první, možná poslední. Je pátek večer, vše probíhá jak má, jenom to nebe se zatahuje, když si vyzvedáváme s Jakubem a Helčou věci na prezentaci. Po příjezdu do Žďáru už je nebe zatažený a začíná z něj kapat. Předpověď je na slabých 15°C (celej tejden bylo přes 20 furt...), ale pršet by nemělo. Bohužel zrovna v tomto výstupku Český republiky má v noci pršet. Smůla. Ráno by už snad nemělo... Je ráno, budím se v šest, na pokoji spolu s Marinkou, Pekáčkem, Vítkem a Koldou, ale neprší a očividně ani pořádně venku nekáplo. Je to úleva. Jak by taky nebyla, když za mokra tady odchazí všechny komponenty závratným tempem, možná i rychlej. Venku je ale 6°C, což není bůh ví co. Pro mě to znamená spoustu oblečení a hlavně zimní tretry, což se později ukazuje jako vhodně zvolený kompromis, rozhodně mi v průběhu dne v nich nebylo nějak vedro, MW-02 odvedly svoji práci na 1*. Na startu pofukuje, pár slov organizátora, komentátora, žádný smích, samá nervozita, každý ví, že to není na hodinu. Je odstartováno. První stoupání po asfaltu lehce roztrhává díky své délce celý peloton na skupinky (jak by taky ne. Na konci tady toho stoupání je cíl silničních Sudet - todle stoupání nemá kilometr...). Dál se již pokračuje pohodovým terénkem. První okruh okolo Adršpachu je přece na rozjetí. Prý. No nevím, úplně jednoduchý nebyl, každý kamsi spěchá, jedu si svý tempo. Potkávám Kámen úrazu, na chvíli jsem ji předjel. Podle výsledků mi nadělila hodinu, šikovná dcérka :) První občerstvovačka, něco si dávám, popíjím a jedu dál. Hned o 20 metrů dál se natahuju jak široký tak dlouhý, slajdování jsem nějak neodhadl a tak jsem upadl. Ukopnutej computer přidělávám elektrikářskýma zdrhovačkama, koleno to nějak rozešlo a zbytek se zdá být v pohodičce. Stoupáním do nebes pokračujeme dál. Některý tváře potkávám ten den asi 100x, některý vidím poprvý a naposled. Těch byla většina. :-) Stoupání na Honský špičák je úchvatný. Jedno z mála stoupání, který jsem si fakt užil, vychutnal, projel si ho s radostí a požitkem, protože to fakt stojí za to. Následující hřeben s nádhernými výhledy, sjezd se spoustou nepřejících šutříků byly super. Dál si ty výjezdy, výtlače a jim podobné věci nepamatuju, kochal jsem se přírodou, dodržoval naprosto stanovenou taktiku (nespěchat, nemá to cenu, chci to dojet. Co nejde vyjet a na co by byla potřeba zvýšená námaha, vytlačit. Znám svý křeče :-) ) Bor, Hvězda, Ostaš....tydle 3 kopce jsou něčím zajímavý. První vede až k nebesům, dostat se nahoru není žádná prdel. Druhý má pověstný klesání, kde fandí odvážným jezdcům spousta lidí (já si to samozřejmě sjel (nebo-li jinak řečeno sjel jsem vše, nikdy jsem nesnašel)). A to třetí? Takový malý kopeček, stoupání ma asi jenom kilometr po asfaltu a pak to přece vede z kopce, že. Jenže pak je další stoupání. A další. Nevím kolik dohromady maj, ale fakt jsem si myslel, že už budu v cíli...a ono nic :-D Závěrečný stoupání už bylo v klidu, snažil jsem se to vyjet na kašpárka, něco málo vytlačil (do limitu času dost...), trošku se přioblekl (přece jenom byla fakt už zas kosa) a hlavně se kochal přírodou. Je to tam nádherný. Příjezd do cíle rozmláceným sjezdem, ještě že jsem jel na Nomádovi, užil jsem si vše. Bylo to fajn a zárověň byl šťastný, že už je konec. Nádherný závod, super zajištění, co víc, tento závod má vše. V kategorii 131 / 139 (no ja vim ze to je moc :-D) Celkově 475 / 503 Fotky od Kuby, kterej byl už dávno v cíli :-)